Papež Jan Pavel II se podílel na utajování skutečností o sexuálním zneužívání dětí v ŘKC

Do roku 2001 církev držela tajný dokument, který přikazoval utajovat případy sexuálního zneužívání dětí pedofily. Tento dokument se jmenoval Crimen Sollitationis. Jednalo se o instrukci pro biskupy, aby to utajovali. To bylo 20 let pontifikace papeže Jana Pavla II. 20 let tato doktrína nařizovala ukrývat zločiny páchané na dětěch a papež o všem věděl, ale nic neudělal - nebo neudělal téměř nic. Jinými slovy, bylo nařízeno, aby biskupové a církevníci dělali vše pro to, aby mařili spravedlnost a nemohli tyto věci vyjít najevo. V pořadu Pawel Rytel tvrdí, že v roce 2000 nebyli ty informace které jsou dnes, ignorujíc fakt, že tyto informace k dispozici v církvi byly potlačovány. To je to samé jako kdyby ředitelství policie řeklo, že když někdo bude nahlašovat případy znásilňování žen či týrání dětí, že se to má zamést pod koberec a dělat jakože nic. A pak o dvacet let později přijde tenhle chytrák co tvrdí, že "nebyly informace" (1:53:40). https://youtu.be/BrUvQ3W3nV4 - čas videa 1:52:23

PŘEKLAD NĚKTERÝCH ČÁSTÍ Crimen Sollitationis Z GOOGLU:

Kánon 904. V souladu s apoštolskými ústavami, zejména ústavou Sacramentum Poenitentiae Benedikta XIV ze dne 1. června 1741, musí kajícník do jednoho měsíce odsoudit místního ordináře nebo posvátné kongregace Svatého úřadu kněze vinného ze zločinů žádání o přiznání; a vyznavač musí pod závažnou povinností svědomí informovat kajícího o této povinnosti.

Kánon 2368 § 1. Každý, kdo se dopustil trestného činu obžaloby řešené v kánonu 904, má být pozastaven od slavení mše a slyšení svátostných vyznání, a pokud to závažnost trestného činu vyžaduje, má být prohlášen za neschopného vyslechnout je; má být zbaven všech výhod a hodností, práva volit nebo být volen a musí být pro všechny z nich prohlášen za nevhodný a ve vážnějších případech má být omezen na laický status.

Samozřejmě, že při manipulaci s těmito soudy musí být zajištěno především to, že jsou spravovány s maximální důvěrností a poté, co je rozsudek vyhlášen a proveden, nikdy nebude znovu zmíněn (20. února 1867 Pokyn Svatého úřadu, 14) každá osoba, která jakýmkoli způsobem náleží k tribunálu nebo se o této věci dozví z důvodu svého úřadu, je povinna udržovat nedotknutelnost nejpřísnějšího utajení (to, co se běžně nazývá „utajení Svatého úřadu“) ve všech věcech a se všemi osobami, pod hrozbou automatické (latae sententiae) exkomunikace, vznikl ipso facto bez nutnosti jakéhokoli jiného prohlášení než toho současného, a vyhrazený pro osobnost Nejvyššího papeže samotného, s výjimkou Apoštolské věznice.

Přísaha, kterou mají členové tribunálu přijmout, byla formulována jako vzorec A:

Slibuji, slibuji a přísahám, že budu zachovávat nedotknutelné tajemství o každé věci, která mi byla sdělena při výkonu mé výše uvedené funkce, s výjimkou pouze toho, co se může stát zákonným zveřejněním, když bude tento proces uzavřen a uveden do účinnosti. a že nikdy nikdy nepřímo, nepřímo, gestem, slovem, písemně nebo jiným způsobem, a za žádných záminek, dokonce ani v případě většího dobra nebo velmi naléhavého a vážného důvodu, neučiním proti této oddanosti k utajení nic, pokud mi svrchovaný papež výslovně neudělí zvláštní povolení nebo osvobození.