Šíření poplašné zprávy, § 357 trestního zákoníku

Tento článek vychází ze zdroje #1 https://www.pravniprostor.cz/clanky/trestni-pravo/o-k-trestnimu-postihu-sireni-poplasne-zpravy-nejen-o-koronaviru-cast-ii , citace použité v tomto článku pochází z odkazu ze zdroje #1. Není-li uvedeno jinak, jedná se jen o můj neodborný názor, zamyšlení nad možnou interpretací zákona. K uvedené stránce nemám přístup, takže jsem si nechal znění článku zkopírovat kamarádem a následně jsem zjistil, že byl zvěřejněn na Advokátním deníku 13.5.2020. Jedná se o dlouhý článek a já chci vypíchnout jen ty části, které mě nejvíce zaujali a nechci se moc zabývat trestní stránkou problému.

§ 357 je v části "Jiná rušení veřejného pořádku": https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2009-40

§ 357 Šíření poplašné zprávy

(1) Kdo úmyslně způsobí nebezpečí vážného znepokojení alespoň části obyvatelstva nějakého místa tím, že rozšiřuje poplašnou zprávu, která je nepravdivá, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti.

(2) Kdo zprávu uvedenou v odstavci 1 nebo jinou nepravdivou zprávu, která je způsobilá vyvolat opatření vedoucí k nebezpečí vážného znepokojení alespoň části obyvatelstva nějakého místa anebo bezdůvodnou záchrannou práci integrovaného záchranného systému sdělí soudu, orgánu Policie České republiky, orgánu státní správy, územní samosprávy, nebo jinému orgánu veřejné moci, právnické osobě, fyzické osobě, která je podnikatelem, anebo hromadnému informačnímu prostředku, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta nebo zákazem činnosti.

(3) Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán,

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 opětovně,

b) spáchá-li takový čin jako člen organizované skupiny,

c) způsobí-li takovým činem značnou škodu,

d) způsobí-li takovým činem vážnou poruchu v činnosti orgánu státní správy, územní samosprávy, soudu nebo jiného orgánu veřejné moci, nebo

e) způsobí-li takovým činem vážnou poruchu v činnosti právnické nebo fyzické osoby, která je podnikatelem.

(4) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán,

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, nebo

b) způsobí-li takovým činem škodu velkého rozsahu.

Ustanovení 1.

(1) Kdo úmyslně způsobí nebezpečí vážného znepokojení alespoň části obyvatelstva nějakého místa tím, že rozšiřuje poplašnou zprávu, která je nepravdivá, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti.

První ustanovení nám jasně definuje co je to vlastně šíření poplašní zprávy, další ustanovení to ale více specifikují, že často do takové poplašné zprávy jsou zapojeny orgány nebo záchranné složky. Jedná se tedy o čin, který svou povahou bezdůvodně zatěžuje například pořádkové síly či záchranáře. Nemusí to však být jen toto, protože jak plyne z ustanovení 1) ve skutkové podstatě je důležité ohrožení či napáchání škody (viz odst. 3 písm. b).

Podezřelému ze spáchání trestného činu šíření poplašné zprávy musí být prokázán úmysl. Musí být dokázáno, že způsobil újmu ať už někoho přímo odškodil, nebo např. vytížil záchranné složky, a tím ohrozil třetí osoby na zdraví nebo na životě. Musí se jednat o poplašnou zprávu, která není pravdivá; musí tedy být dokázáno, že se jednalo o nepravdivou zprávu. To v některých případech šíření zpráv na internetu dokázat nelze, je-li obava důvodná. Hlavní ale je, že pokud by se prokázalo, že zpráva je nepravdivá, ale šiřitel této zprávy to nemohl vědět, protože jednal v dobré víře pomoci lidem před hrozícím nebezpečím či ze strachu uvěřil, že zpráva je pravdivá, pak se nemůže jednat o naplnění skutkové podstaty trestného činu šíření poplašné zprávy. Člověk takto může opravdu jednat pod vlivem negativních a paniku vyvolávajících zpráv šířených politiky a medii a tudíž lze říci, že v některých případech primárním impulsem může být mediální masáž a manipulace médii. Ohledně této věci už v nedávné minulosti proběhly výzkumy o vlivu médií na psychiku a lidské jednání. Poslance sice nemůžeme obvinit ze zastrašování a šíření poplašných zpráv, byť by si to zasloužili, neboť jsou chráněni poslaneckou imunitou, ale mohli bychom obvinit například analytiky, kteří prorokovali katastrofické scénáře, které se nenaplnili. Jenže bylo by těžké dokázat úmysl, že jednali vědomě a cíleně vypouštěli lživé zprávy. U J. Flegra je vyjímka, tam bych to viděl docela nadějně, protože vědomě šířil katastrofické scénáře, aby zastrašil obyvatelstvo a přiměl tak lidi ke změně chování (např. "„Tentokrát jsme fakt nejhorší na světě. Všechno, co jsme viděli na těch záběrech, bude tady u nás včetně těch chladírenských vozů,“ říká Flegr a naráží tak na výrok ministra vnitra a šéfa Ústředního krizového štábu Jana Hamáčka (ČSSD).", „Tady nám hrozí kolaps zdravotnictví. Reálně hrozí Itálie, hrozí New York. Chápu, že vláda v některých věcech dělá chyby, špatně komunikuje, ale to gros je naprosto jasné: pokud to neuděláme, budou v ulicích mrazáky na mrtvoly,“ zdroj dotyk). Mnozí lidi tak mohli být poškozeni psychicky nebo na tělesném zdraví. Samozřejmě pro případ obvinění, by si žalobce musel dát práci s dohledáním všech jeho prohlášení, které mohli naplňovat skutkovou podstatu trestného činu šíření poplašných zpráv. Při případném stíhání by však možná nastal problém s tím, jak dokázat, že v době, kdy J. F. vyřkl určité přehnané prognózy, že to byly výroky lživé. Mohly to být výroky vyjadřující jeho obavy v daném čase, které se nezakládaly na realistických odhadech, protože J. F. není analytik. Mohl by tedy žalobce předpokládat, že Flegr musel vědět, že je to lež, když není analytik?

§ 15 Úmysl

(1) Trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel
a) chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, nebo
b) věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn.
(2) Srozuměním se rozumí i smíření pachatele s tím, že způsobem uvedeným v trestním zákoně může porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem.
 

Jedna věc je, co člověk spáchal, druhá, zda věděl co dělá. Duševně nemocný člověk s halucinacemi, který náhodou vytočí tísňovou linku, že hoří, přitom se tak neděje, by určitě neměl být obviněn z trestného činu šíření poplašné zprávy podle odst. 2. Jenže se to musí vyšetřit a zjistit, zda dotyčný jednal vědomě a s úmyslem vyvolat např. paniku či zneužít integrované záchranné složky. Což se nedá říct o puberťákovi, který zavolá na školu, že je tam bomba, proto, aby se pomstil, ze srandy nebo protože se chce ulít ze školy. Tam je prokazatelný úmysl a vědomí toho, že zpráva není pravdivá. Nedávno byla obviněná lékařka Mudr. Iveta Křížová, za to že šířila poplašnou zprávu o tom, že v zařízení pro seniory zemřeli důchodci po očkování. Podle mě se opět nemůže jednat o šíření poplašné zprávy, neboť nemohla vědět, že tato informace byla nepravdivá, nýbrž byla šířena na základě reálných obav, že vakcína skutečně zabíjí, protože jsou známy takové zprávy nejen od nás, ale i ze zahraničí. K tomu je nutné dodat, že tyto zprávy nejsou podložené v tom smyslu, že by byla prokázána příčina, resp. není jasné zda očkovaní zemřeli na COVID-19, na očkování nebo na něco jiného. Lékařka pouze vznesla své obavy a konstatovala stav posloupnosti událostí v čase, nikoliv příčinu. Na tom nevidím nic trestného. Jestliže řekneme: očkovaný zemřel v důsledku očkování, je to něco jiného než když řekneme, že očkovaní zemřou. To jistě, všichni zemřeme. Na zprávě: "Všichni očkovaní zemřou," tedy nevidím nic špatného. Inteligentní člověk si domyslí, že zemřou i ti neočkovaní. Otázka je jen kdy a zda bude průkazná příčina. Dotyčná doktorka se proslavila také slovy o tom, že se jedná o vakcinační holocaust. Slovo holocaust se obvykle používá ve spojitosti s hromadným úmrtím ohněm nebo v souvislosti s židovským holocaustem. Adjektivum "vakcinační" však jasně odkazuje na hrozící nebezpečí hromadných úmrtí v důsledku aplikované vakcíny. Z médií víme, že pacienti po aplikování vakcíny skutečně umírají a ze zveřejněných statistiky vyplývá, že se tak děje nejčastěji v rozsahu 14 až 21 dnů po aplikaci, tedy v době, kdy je organismus oslaben samotným očkováním, je tedy náchylný k infekci.

V minulosti se odehrála událost, že se nějaký hacker připojil do kamery snímající krajinu a naboural se tak do online vysílání. Vysílání bylo přerušeno simulovaným výbuchem atomové bomby. Určitě šlo o naplnění skutkové podstaty šíření poplašné zprávy, protože zde byla prezentována mylná informace, že došlo k výbuchu a potažmo k radiaci. Ovšem, pokud by v době vysílání nebyl připojen žádný divák, mohlo by se zdát, že k trestnému činu nedošlo. Ovšem za trestný čin se považuje také pokus (§ 21) a jedná se tedy o trestný čin ve stádiu pokusu a trestá se podle stejné trestní sazby jako by k trestnímu činu došlo viz odst. 2) "Pokus trestného činu je trestný podle trestní sazby stanovené na dokonaný trestný čin."). Tedy i v tomto případě je nutné prokázat úmysl šířit lživou zprávu, která (zjednodušeně řečeno) měla vyvolat ohrožení veřejnosti nebo vytížit složky organizované záchranné služby, apod. K případu atomové bomby na záznamu z videokamery mě ještě napadá, že člověk by se mohl cítit ohrožen, pokud by přišel k záznamu jen o několik minut později a viděl by snímky atomového hřibu uložené na stránce, avšak s odstupem hodiny apod., by nejspíš taková zpráva paniku či neočekávaní jednání nevyvolala, protože by člověk bydlící v dané oblasti či sledující zprávy nezaznamenal, žádné mimořádné události o reálné události nukleárního druhu. Tedy by nikdo nemusel být reálně ohrožen. Je na orgánech činných v trestném řízení, aby prokázali kdo byl poškozen a že vznikla újma způsobená takovým druhem ohrožení.

Další poznámky

V případě obvinění Mudr. Ivety Křížové, sociálními sítěmi se šíří zpráva, že udavačem a bonzákem je Jan Cemper, viz informace na webu manipulatori.cz. Z oznámení tak jak je uvedené na webu manipulatori.cz vyplývá, že jde o nedůvodné obvinění (které samo o sobě je trestným činem pomluvy: podle § 184 trestního zákoníku. To že Policie ČR sdělila, že nevyšetřuje úmrtí znamená jen to, že to policie nevyšetřovala, nikoliv, že k němu nedošlo. Zpráva z Domovu pro seniory Sluníčko je tvrzení, jehož pravdivost nelze řádně ověřit jinak než orgány k tomu určenými (např. policie). Zpráva od Petr Petrovský může být pomluvou, rozhodně však ne šířením poplašné zprávy (jde o popis údajného hromadného úmrtí seniorů v počtu 69) - nikdo touto zprávou nebyl ohrožen, ani se nejednalo o zalarmování policie či jiných záchranných složek. Pokud autor zprávy nepodal podnět k prošetření na policii a hledání viníka údajného úmrtí, resp. pokud se policie touto možností vůbec nezabývala, pak lze konstatovat, že případ nebyl prošetřen. Původní zpráva totiž tvrdí, že domov to tají. Takže, pokud nic netajil, šlo jen o lež, pomluvu a šíření pomluvy. Navíc k naplnění skutkové podstaty šíření poplašné zprávy by se muselo jednat o vědomé šíření lži, což bez šetření nelze prokázat, že šlo o vědomý čin.

Citace z článku

Z výše uvedeného článku od Prof JUDr. Jiří Jelínek, CSc (zdroje) uvádím několik citací:

"K trestní odpovědnosti podle § 357 odst. 1 tr. zákoníku ale nestačí, že někdo rozšiřuje nepravdivou zprávu, ale rozšiřovaná zpráva musí být poplašná a musí vzbudit nebezpečí vážného znepokojení alespoň části obyvatel nějakého místa."

"Jak již bylo řečeno, musí k trestní odpovědnosti za trestný čin podle § 357 odst. 1 tr. zákoníku nastat ještě následek, tedy že poplašná zpráva musí vzbudit nebezpečí vážného znepokojení alespoň části obyvatel nějakého místa. Samotné vážné znepokojení se musí nějakým způsobem materializovat, musí být prokazatelné, zjevné, očividné."