Vliv bisfosfonátů na vitamín D (5/11)

Zdroj: https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC3427195/

Autoři: J. M. Lukaszuk, P. E. Luebbers (Obesity Science & Practice published by John Wiley & Sons Ltd, World Obesity and The Obesity Society)

Licence: Creative Commons Attribution‐NonCommercial‐NoDerivs

Datum publikace: 10. Ledna 2017 (vyhotoveno: Březen 2017)

Překlad: Google

Kontrola překladu: bude probíhat:

Odkazy: odstraněny; 

Formátování: doplněno;

díl: 5/11

Předchozí díly

Díl 4. - Vliv glukokortikoidů na vitamín D (4/11)

Bisfosfonáty

Bisfosfonáty patří mezi nejčastěji předepisované léky v léčbě osteoporózy. Kromě toho se úspěšně používají při léčbě Pagetovy choroby kostí, kostních metastáz solidních nádorů, mnohočetných myelomů a hyperkalcémie malignity. Bisfosfonáty lze na základě jejich struktury rozdělit do dvou skupin: aminosubstituované bisfosfonáty, kyselina alendronová, kyselina ibandronová, kyselina risedronová, kyselina zoledronová a pamidronová a bisfosfonáty neobsahující dusík, kyselina etidronová a kyselina klodronová.

Bisfosfonáty se hromadí na povrchu kostí a jsou absorbovány zejména v oblastech se zvýšeným kostním obratem z osteoklastů. Působením různých mechanismů následně vedou k apoptóze osteoklastů a tím inhibují kostní resorpci. Mezi hlavní nežádoucí účinky bisfosfonátů patří gastrointestinální poruchy (např. Zánět sliznice, průjem, plynatost), reakce v akutní fázi (příznaky podobné chřipce, jako je pocit vyčerpání, bolesti svalů a kostí), nefrotoxické komplikace (např. , poškození tubulárního systému) a osteonekróza kostí čelisti.

U pacientů s nedostatkem vitaminu D a nedostatečným příjmem vápníku může léčba bisfosfonáty bez současné suplementace vitamínem D vést k hypomagnezémii a hypokalcémii, někdy vedoucí k tetanii a závažnému narušení mineralizace kostí. Hypokalcémie byla pozorována hlavně po intravenózním podání bisfosfonátů, jako je kyselina zoledronová. Hypokalcemie může mít za následek zvýšení hladiny parathormonu (referenční rozmezí 12–65 ng / l) a sekundární hyperparatyreózu. Na jedné straně mohou zvýšené hladiny parathormonu narušit účinnost bisfosfonátů na kost, protože parathormon je silným stimulátorem aktivity osteoklastů. Na druhé straně, v kostním mikromilie, paratyroidní hormon zvyšuje produkci cytokinů a růstových faktorů, které mohou podporovat růst nádorů.

Vliv stavu vitaminu D na hladiny parathormonu a účinnost léčby bisfosfonáty na kostní denzitu byl zkoumán ve studii se 112 ženami po menopauze. Více než polovina žen měla nedostatek vitaminu D [25 (OH) D <70 nmol / l]. Ženy s hladinou 25 (OH) D v séru> 70 nmol / l měly významně nižší hladiny parathormonu než ženy s nedostatkem vitaminu D (průměr 41 vs. 61,7 ng / l, p <0,0001). U žen s nízkými hladinami parathormonu (≤ 41 ng / l) se kostní denzita v oblasti kyčle během léčby bisfosfonáty zvýšila ve významně větší míře než u žen s hladinami parathormonu >41 ng / l (+ 2,5% vs. –0,2%, p = 0,04). Poté, co byly ženy rozděleny do dvou skupin na základě jejich stavu vitaminu D (<nebo> 70 nmol / l), stále existoval rozdíl ve zvýšení hustoty kostí v oblasti kyčle, i když rozdíl nebyl významný ( p = 0,08). Hustota kostí v bederní páteři nebyla ovlivněna ani parathormonem, ani hladinou 25 (OH) D. Tato data naznačují, že optimální sérové ​​hladiny 25 (OH) D mohou vést u pacientů užívajících bisfosfonáty k dalšímu snížení úbytku kostní hmoty v kyčli.

V další studii s 1 515 postmenopauzálními ženami s osteoporózou, které byly léčeny kyselinou alendronovou, kyselinou risedronovou nebo raloxifenem, byly pozorovány významně horší výsledky léčby, pokud jde o změnu hustoty kostí v oblasti kyčle a páteře u pacientů s počátečním nedostatkem vitamínu D [25 (OH) D <20 ng / ml]. Ženy s nedostatkem vitaminu D měly významně vyšší riziko zlomenin kostí než ženy s normálním stavem vitaminu D (upravený poměr šancí 1,77; 95% CI 1,20–2,59; p = 0,004). Optimální doplňování vitaminu D se jeví jako nezbytné pro maximalizaci odpovědi na antiresorpční látky, pokud jde o změny BMD a účinnost proti zlomeninám.

V nedávné studii s 210 postmenopauzálními ženami s nízkou minerální hustotou kostí léčených bisfosfonáty měli pacienti s průměrnou hodnotou 25 (OH) D ≥ 33 ng / ml ~ 4,5krát vyšší pravděpodobnost příznivé odpovědi (p <0,0001). Hladina 25 (OH) D byla významně spojena s odpovědí: pokles o 25 (OH) D o 1 ng / ml byl spojen s ~ 5% snížením pravděpodobnosti odpovědi (poměr šancí = 0,95; 95% CI, 0,92–0,98; p = 0,0006). Pacienti s průměrnou hodnotou 25 (OH) D> 33 ng / ml měli podstatně vyšší pravděpodobnost udržení bisfosfonátové odpovědi. Tato prahová úroveň 25 (OH) D je vyšší, než jaká je považována za adekvátní Lékařským ústavem, a tvrdí, že pro specifické terapeutické výsledky mohou být vyžadovány vyšší hladiny. Optimální stav vitaminu D, definovaný odhadovanou maximální supresí PTH, nastává až při hladinách alespoň 25 OHD ≥ 40 ng / ml.

Pro optimální zdraví kostí a pro zamezení sekundární hyperparatyreózy nyní mnozí odborníci berou základní hladinu 25 (OH) D v rozmezí 40–60 ng / ml (100 až 150 nmol / l). U pacientů léčených bisfosfonáty k léčbě osteoporózy nebo u pacientů s rakovinou léčených bisfosfonáty by měl být stav vitaminu D sledován jednou až dvakrát ročně (cíl: 25 (OH) D 40–60 ng / ml) a případný nedostatek korigován podle potřeby cílenou suplementací (např. s 4 000–7 000 IU vitaminu D denně nebo 50 000 IU vitaminu D / týden po dobu 8 týdnů, následovaných 50 000 IU vitaminu D každé 2 až 4).

Ostatní díly

Vliv Antituberkulotik na vitamín D (11/11) 

Vliv léků na metabolismus vitaminu D - Inhibitory HMG-CoA-reduktázy (statiny) (10/11)

Vliv antihypertenziv na vitamín D (9/11)

Vliv cytostatických látek na vitamín D (8/11) 

Vliv anti-estrogenů na vitamín D (7/11) 

Vliv antiretrovirotik na vitamín D (6/11)

Vliv glukokortikoidů na vitamín D (4/11)

Vliv antiepileptických léků na vitamín D (3/11) 

Interakce vitamínu D zprostředkované receptorem Pregnane X (2/11) 

Vliv léků na metabolismus vitaminu D a vápníku 1/11

Související

Hyperparatyreóza - parathormon a oslabení kostí 

Vitamín D3 a glukokortikoidy mají vliv na stavbu kostí (2 odborné články)  (přiložen obrázek s vysvětlením role parathormonu - PTH)

Nedostatek vitaminu D a sekundární hyperparatyreóza u starších osob 

Související

Studie: 1. díl - Vedlejší účinky medikamentů na hladinu sérového vitamínu D u nizozemských geriatrických ambulantních pacientů

Studie: 2. díl - Vedlejší účinky medikamentů na hladinu 25(OH)D v Nizozemsku 

Studie: 3. díl - Vedlejší účinky medikamentů na hladinu 25(OH)D v Nizozemsku