Počátek inkvizice

Pokračování. Inkvizice začala během válek proti albigenským (1209 – 1229). Hnutí albigenských vzniklo v 11. století v jižní Francii. Albínští získali své pojmenování podle města Albi. Nevěřili v to že Ježíš byl Bůh, hlásali ale návrat k prvotnímu křesťanství, tj. k askezi a chudobě. Albigenští požadovali od církve, aby se zřekla svých majetků a oddělila se od světské moci. Inkvizice se nejdříve snažila vyšetřovat v rámci biskupů ne příliš efektivně, později pomocí papeže, mluvím o inkvizici papežské:

"Papež Inocens III. se nejprve pokusil, pomocí svých legátů, zakročit proti albigenským silou duchovní. Brzy však pochopil, že nemůže po jihofrancouzských biskupech, aby účinně bojovali proti kacířům, které podporuje i nejvyšší šlechta. Připravil křížovou výpravu a burcoval křižáky z celé Evropy, aby se vydali na jih Francie a tam bezbožníky vyhlazovali „všemi prostředky, které Vám Bůh zjeví.“ Jeho výzva vyvolala u mnohých rozpaky, protože to byla první křížová výprava namířená proti souvěrcům, byť chybujícím. Inocens dokonce přislíbil křižákům odměnu v podobě království nebeského pro všechny, kdož položí život za víru. Tato expedice byla tak brutální, že otřásla i středověkým veřejným míněním. Vydrancovaná a vypálená města, znásilněné ženy, povražděné děti, rozčtvrcení muži, to byly obrazy, které bojovníci s křížem na prsou nabídli západoevropskému křesťanstvu. Na jihu Francie se v rámci této drsné „převýchovy“ objevily stovky hranic, na nichž byla plamenům všanc vydána těla kacířů. Jedna z nejbohatších oblastí Francie byla zdevastována tak, že se ze šrámů vzpamatovávala několik dalších staletí."

zdroj: http://www.peengel.cz/inkvizice.htm

Není pochyb o tom, že katolická církev se rozhodla likvitovat věřící z vlastních řad, jejichž víra nebyla v souladu s oficiální dogmatikou církve. Aktivně se přičinila o to, aby se na vyhlazování kacířů podílela světská moc, protože jejich vyhlazení bylo jejich cílem. Šlo o pakt katolické církve se světskou mocí.

První inkvizitoři se objevili v roce 1233 kdy papež Řehoř IX. pověřil dominikánský a později františkánský řád pátráním po kacířích. Šlo o to, že inkvizitor měla být osoba, která není závislá na biskupovi. Proti jejich rozsudkům bylo možné se odvolat jen v Římě. Mimořádně aktivní byla inkvizice římská, která působila ve Itálii, Německu a Francii. V Anglii se o vyhlazování kacířů starál samotný král Jindřich II. Císař Fridricha II. a král Ludvík IX. podporovali tažení proti kacířům. Ve 13. století už bylo povinností každého křesťana bojovat proti kacířům, v opačném případě mohl být vyloučen z církve.

„Úkolem inkvizice je vyhubit kacířství. Kacířství nemůže být zničeno, nebudou-li zničení kacíři. Kacíři nemohou být zničeni, nebudou-li zničení spolu s nimi ti, kdo je ukrývají, sympatizují s nimi a hájí je.“

inkvizitor Bernard Gui

Moc světská a církevní si svoje kompetence a úkoly rozdělili. Inkvizitoři dostali na starost odhalování, vyšetřování a souzení kacířů. Vykonání trestu pak bylo v kompetenci moci světské.

(...) v roce 1209 Františkáni měli na první pohled k inkviziční mentalitě hodně daleko. Za hlavní ctnosti pokládali pokoru, trpělivost a nezištnou pomoc chudým a potřebným. Svým důrazem na návrat k ideálům prvotního křesťanství se františkáni nápadně podobali katarům a valdenským. Někteří reformně naladění františkáni pak byli nakonec pronásledováni s podobnou tvrdostí jako kacířští kataři.

1252 - Papež Inocenc IV. bulou Ad extirpanda povolil mučení během výslechu inkvizičním tribunálem podezřelých. Bylo od něho velkorysé, že mu záleželo na tom, aby se nepoškodili údy a neohrozil život vyslýchaného. Během 13. a 14. století katolická církev úspěšně zlikvidovala většinu křesťanů odlišného vyznání, která ji ležela v žaludku. Koncem 14. století a během 15. století už o inkvizici není skoro slyšet.

Zhodnocení autorova Hodnocení:

Z pohledu tehdejší doby je třeba si uvědomit, že ona doba neznala pojem tolerance, ale herezi pokládala nikoliv za svobodomyslné hnutí, ale za narušení jednoty společnosti. Pokud by toto hnutí zvítězilo a nastolilo svoji představu o společnosti, žádný jiný názor by nepřipustilo. Stát a církev byly tak úzce propojeny, že útok proti církvi byl chápán také jako útok proti státu.

Považuji za absurdní tvrdit, co by jaké hnutí nepřipustilo kdyby. To je jako kdybychom obhajovali komunismus se slovy: kdyby zvítězila demokracie, zakázali by komunismus. Prostě blbost. U nás demokracie zvítězila a komunisté zakázaní nebyly, ačkoliv to bylo prokazatelně zločinecké hnutí, které svého času v evropě páchalo teroristické útoky, únosy, vraždění (tak asi nejen v Evropě, ale Asie mě moc nezajímá).

Tu druhou větu ale považuji za hodnotnou: "Stát a církev byly tak úzce propojeny, že útok proti církvi byl chápán také jako útok proti státu." Protože právě díky tomu neexistuje nějaké oddělování katolické církve a světské moci, že katolická církev vlastně nevraždila, dělala to světská moc. Celá společnost byla katolická a byla řízena církví, dokonce i ti králové se museli podřídit papeži. Jinak kdo je natvrdlý si může vzít na pomoc bibli: král David byl také uznán vinným ze zabití Urijáše - zosnoval plán na jeho zabití, kvůli tomu, aby získal jeho manželku. Prorok Nátan vyřkl nad králem Davidem kvůli jeho osnování tento soud:

Odsouzení Katolické církve za její hříchy je nevyhnutelné viz bible

2 Sam 12 "Proč jsi pohrdl Hospodinovým slovem a dopustil ses toho, co je v jeho očích zlé? Chetejce Urijáše jsi zabil mečem a jeho ženu sis vzal za manželku, zavraždils ho mečem Amónovců. Nyní se už nikdy nevyhne meč tvému domu, protože jsi mnou pohrdl a vzal jsi Chetejci Urijášovi ženu, aby ti byla manželkou. Toto praví Hospodin: Hle, já způsobím, aby proti tobě povstalo zlo z tvého domu. Před tvýma očima vezmu tvé ženy a dám je tomu, kdo je ti blízký; ten bude s tvými ženami spát za bílého dne. A ačkoli tys to spáchal tajně, já tuto věc učiním před celým Izraelem, a to za dne."

Královi Davidovi se trest nevyhnul, přitom víme, že Urijáše nezabil vlastní rukou, ale pověřil k tomu lidi, aby to udělali místo něj. Katolická církev je ten samý případ, ale mnohem horší. Ta ze svého hříchu nikdy pokání nečinila, ke svému hříchu se nepřiznala, protože tvrdí, že to udělala světská moc. V tom je stejná jako náboženské instituce farizejů a saducejů v Ježíšově době, které Ježíš odsoudil do pekla:

Matouš 23:30  a říkáte: `Kdybychom my byli na místě svých otců, neměli bychom podíl na smrti proroků.´ Tak svědčíte sami proti sobě, že jste synové těch, kteří zabíjeli proroky. Dovršte tedy činy svých otců! Hadi, plemeno zmijí, jak uniknete pekelnému trestu? Hle, proto vám posílám proroky a učitele moudrosti i zákoníky; a vy je budete zabíjet a křižovat, budete je bičovat ve svých synagógách a pronásledovat z místa na místo, aby na vás padla všechna spravedlivá krev prolitá na zemi, od krve spravedlivého Ábela až po krev Zachariáše syna Bachariášova, kterého jste zabili mezi chrámem a oltářem. Amen, pravím vám, to vše padne na toto pokolení.
Situace je nachlup stejná s katolickou církví.

Matouš 18:10 Mějte se na pozoru, abyste nepohrdali ani jedním z těchto maličkých. Pravím vám, že jejich andělé v nebi jsou neustále v blízkosti mého nebeského Otce. Vždyť Syn člověka přišel spasit, co zahynulo. Co myslíte? Má-li někdo sto ovcí a jedna z nich mu zabloudí, nenechá těch devadesát devět na horách a nejde hledat tu, která zabloudila? A podaří-li se mu ji nalézt, amen, pravím vám, bude se z ní radovat víc než z těch devadesáti devíti, které nezabloudily. Právě tak je vůle vašeho nebeského Otce, aby nezahynul ani jediný z těchto maličkých.

Matouš 18:6 Kdo by svedl k hříchu jednoho z těchto nepatrných, kteří ve mne věří, pro toho by bylo lépe, aby mu pověsili na krk mlýnský kámen a potopili ho do mořské hlubiny.

Matouš 16:6  Ježíš jim řekl: "Dávejte pozor a varujte se kvasu farizeů a saduceů."