Aktuálně se věnuji tématu války na Ukrajině a v Rusku. Najdete tu také téma zdraví a COVID.

Víra věrnostní, poslušnost Kristu

V předchozí článku Víra ospravedlňující vs. víra věrnostní jsem se zabýval vírou, která nám zaručuje ospravedlnění bez skutků Mojžíšova Zákona, ospravedlnění zadarmo skrze milost od Boha, což je Boží dar.

Nyní bych se rád podíval na Jakubův list, který popisuje víru ve smyslu poslušnosti Ježíši Kristu. Ježíš řekl:

"Kdo má moje přikázání a zachovává je, to je ten, který mě miluje. A kdo mě miluje, bude milován mým Otcem a já ho budu milovat a zjevím mu sám sebe." Jan 14:21

V mnoha částech bible se píše o tom, že máme nést ovoce.

Ježíš řekl:

"Nikdo, když rozsvítí lampu, nepřikrývá ji nádobou a nestaví ji pod postel, ale staví ji na stojan, aby ti, kteří vcházejí, viděli světlo. Není totiž nic tajného, co nebude zjeveno, ani nic skrytého, co nebude poznáno a nevyjde najevo. Proto dávejte pozor na to, jak posloucháte. Tomu, kdo má, totiž bude dáno, ale tomu, kdo nemá, bude vzato i to, co si myslí, že má." Lukáš 8:16-18

Víte, rád přirovnávám církev ke krabici a sbory ke krabicím. Věřícímu, člověku, který se obrátil bylo dáno Světlo Ježíše Krista. Představte si to jako hořící svíci, která má svítil na lidi kolem, tzn. své světlo máme vrhat nejen na věřící a ty kteří milují nás, ale i na ty nevěřící a ty kteří nás nemilují... S oblibou říkám, že nemůžeme světlo uzavřít do krabice. Ale přesně o to se pokoušíme tím, že vytváříme církve a sbory, které nemají biblický základ. Ježíš totiž nenakázal, abychom stavěli kostely a chrámy a multimilionové církevní budovy, pro věřící! Podoba církve, jak zní v Ježíšově přikázání je založená na vztazích mezi lidmi, kdy živá církev putuje od domu k domu, od města k městu a snaží se jim předat své světlo. Ježíš řekl, dávejte pozor jak posloucháte... "Ale každý, kdo slyší tato má slova a neplní je, bude podobný bláznivému muži, který postavil svůj dům na písku. Pak padl déšť a přišly záplavy a vály větry a udeřily na ten dům a spadl a jeho pád byl veliký." (Matouš 7:26)

Nejde zde o stavění církve ve smyslu kamenných budov! To není přikázání stavět kamenné budovy, ale přikázání poslouchat Ježíše. Pocházím z letničního prostředí z církve, ve které se často hlásá, že máme nést ovoce Ducha jak se píše v listu Galatským:

"Ovocem Ducha je pak láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, krotkost, zdrženlivost. Proti takovým není žádný zákon. A ti, kdo jsou Kristovi, ukřižovali své tělo s vášněmi a žádostmi. Jsme-li živí Duchem, pak také Duchem choďme. Nedychtěme po marné slávě, nepopouzejme jedni druhé a jedni druhým nezáviďme." Galatským 5:22

Tato část upozorňuje na budování charakteru, což je základ. Pavel zde vlastně upozorňuje na to, že je třeba být opravdově obrácen, aby člověk mohl být spasen. Neboť kdo neuřižoval své tělesné potřeby jako je vášeň a žádost... není Kristův.

Jenže budování charakteru samo o sobě nestačí. Můžete lidi kolem sebe milovat, mít s nimi velkou trpělivost, ve všem jim vyjít vstříct a být vždycky laskaví, ale stále ještě nemusíte nést ovoce, které je také třeba ke konečnému spasení. Protože jan Křtitel o Ježíši řekl:

"Jistě, já vás křtím vodou k pokání, ale ten, který přichází po mně, je silnější než já. Já nejsem hoden ani nosit jeho obuv. On vás bude křtít Duchem Svatým a ohněm. Jeho lopata je již v jeho ruce a on vyčistí svůj mlat. Svou pšenici shromáždí do obilnice, ale plevy bude pálit neuhasitelným ohněm." Matouš 3:11-12

V tomto článku nebudu psát o křtu v Duchu Svatém, to už je mimo téma, ale píše se zde o plevách. Za plevy bychom mohli považovat ty rostliny, které sice vypadají pěkně, ale jsou k ničemu.

Matouš 13:24  Pak jim předložil jiné podobenství. Řekl: "Nebeské království je podobné člověku rozsívajícímu na svém poli dobré semeno. Ale zatímco lidé spali, přišel jeho nepřítel, nasel mezi pšenici koukol a odešel. Když pak vzešla stébla a přinesla úrodu, tehdy se ukázal i koukol. Služebníci toho hospodáře tedy přišli a řekli mu: `Pane, nenasel jsi na svém poli dobré semeno? Odkud se tedy vzal ten koukol?´ On jim řekl: `To udělal nepřítel.´ Služebníci mu řekli: `Chceš tedy, abychom šli a vytrhali ho?´ Ale on řekl: `Nikoli, protože byste při trhání koukolu mohli vytrhnout i pšenici. Nechte obojí růst spolu až do žně. V čas žně řeknu žencům: Vytrhejte nejdříve koukol a svažte do snopků ke spálení, ale pšenici shromážděte do mé obilnice.´".

Koukol je taková moc pěkná květinka, kterou ale sedláci/rolníci nemají moc rádi, protože roste v obilninách a její semena jsou jedovaté!!!

V tomto podobenství tedy vidíme rostliny, které se na venek sice tváří hezky, ale zasel je nepřítel, tedy Satan. Jejich semena jsou jedovatá protože, jejich učení je zhoubné, není od Boha, je nebiblické, nestojí na Božím slově ani se neřídí podle Božího přikázání.

Jan k tomu ještě napsal:

"A to je to jeho přikázání, abychom uvěřili jménu jeho Syna Ježíše Krista a milovali jedni druhé, jak nám dal přikázání. Kdo tedy zachovává jeho přikázání, zůstává v něm a on také v něm. A podle toho poznáváme, že zůstává v nás, totiž podle Ducha, kterého nám dal. Milovaní, nevěřte každému duchu, ale zkoušejte duchy, zda jsou z Boha, neboť do světa vyšlo mnoho falešných proroků." 1 Janův 3:23-4:1

A opravdu do církve se vloudilo mnoho falešných duchů, kteří svedli věřící. Vytvořili si modly a těm se klaní, místo toho aby hledali a poznali skutečného Boha. Oklamáni nepřítelem, vpustili do svého chrámu zlé démony, které považují za Ducha Svatého nebo za Krista.

Ale nyní již k listu Jakubovu.

"Jakub, služebník Boha a Pána Ježíše Krista, zdraví dvanáct pokolení rozptýlených v diaspoře. 2  Považujte to jen za radost, bratři moji, když upadáte do různých zkoušek, 3  víte přece, že zkoušení vaší víry působí vytrvalost. 4  Nechte však vytrvalost plně působit, abyste byli dokonalí a úplní a neměli žádný nedostatek. Jestliže se pak někomu z vás nedostává moudrosti, ať ji žádá od Boha, který štědře dává všem a nic nevyčítá, a bude mu dána. Ať však žádá ve víře a nijak nepochybuje, neboť ten, kdo pochybuje, je podobný mořské vlně, hnané a zmítané větrem. Ať se takový člověk nedomnívá, že od Pána něco dostane; takový muž má rozdvojenou mysl a je nestálý na všech svých cestách. Ať se bratr nízkého postavení chlubí ve svém povýšení a bohatý ve svém ponížení, protože pomine jako květ trávy." Jakubův 1:1-10

Pravá víra je ověřována zkouškama. Pro Ježíšovo jméno je třeba trpět, neboť je třeba snášet útoky a zesměšnování od zlých pomlouvačných lidí.

Dále je řeč o pochybnostech o Bohu. Ve vztahu s Bohem je nutná důvěra. Prototo víru nazýváme vírou. Kdybychom vše měli hned, nebyla by to víra, nebyl by to vztah založený na víře a zkušenosti s Bohem. Pokud někdo ale přestane poslouchat Pána jenom kvůli tomu, že zapochyboval, je podobný partnerce či manželce, která skončila v posteli s jiným mužem jenom kvůli tomu, že se partner či manžel zdržel... Ano, je to nevěra neboli smilstvo (slovo smilstvo se totiž ve starém zákoně používá pro nevěru nejen sexuální, ale i pro modlářství, což je nevěra). Naše pochyby o Bohu jsou pro něj jako modlářství.

"Když vyjde slunce, svým žárem trávu usuší, její květ opadá a jeho půvabný vzhled pomine. Tak také zvadne boháč při všem svém počínání. Blaze muži, který snáší zkoušku, neboť až se osvědčí, dostane korunu života, kterou Pán zaslíbil těm, kdo ho milují. Nikdo, kdo je pokoušen, ať neříká: 'Jsem pokoušen od Boha.' Bůh přece nemůže být pokoušen zlem a sám také nikoho nepokouší. Každý, kdo je pokoušen, je vlečen a váben svou vlastní žádostivostí. Potom, když žádostivost počne, porodí hřích a hřích, když dospěje, plodí smrt. Nemylte se, moji milovaní bratři!" Jakubův 1:11-16

Pravá víra v Boha se vyznačuje klidem a důvěrou, nikoliv neustálými pochybami a reptáním v čase zkoušek a těžkostí. Je to těžké, ano je to těžké, ale to je to povolání do kterého jsem byli povoláni, neboť máme být podobni tomu, který za nás zemřel!

"Každý dobrý dar a každé dokonalé obdarování je shůry a přichází od Otce světel, u něhož není žádná proměna a ani stín posunu. On nás zplodil slovem pravdy, neboť se tak rozhodl, abychom byli jakousi prvotinou jeho stvoření. Proto, moji milovaní bratři, ať je každý člověk pohotový k slyšení, ale pomalý k mluvení, pomalý k hněvu; neboť lidský hněv Boží spravedlnost nepůsobí. Odložte tedy všechnu špínu i přemíru špatnosti a s krotkostí přijímejte zaseté slovo, které má moc spasit vaše duše." Jakubův 1:17-21

Víra je zde popisována jako poslušnost (krotkost). Věřící člověk musí usilovat o zkrocení svých vášní, usilovat o zkrocení vnitřních impulzů a tužeb, které nejsou z Boha, neboť působí hádky. Pokud si někdy libuje v hádkách a hádky vyvolává, můžeme z toho vyvodit, že ve svém životě postrádá poslušnost. Bůh nikoho nenutí k poslušnosti a k následování. Bůh je gentelman a očekává, že s ním budeme sami spolupracovat. Bůh udělat ten první krok a čeká na nás, jestli mu výjdeme vstříc a podrobíme se do služby. Kdo ale odmítne, ten je pak naplno ovládá svými vášněmi, svými hříchy a démony...

"Buďte však vykonavatelé slova a nejen jeho posluchači, kteří klamou sami sebe. Vždyť je-li někdo posluchačem slova a ne jeho vykonavatelem, podobá se muži, který se dívá na svůj přirozený obličej v zrcadle; podíval se totiž na sebe a odešel a hned zapomněl, jaký byl. Kdo však nahlédl do dokonalého zákona svobody a zůstává v něm - kdo není zapomnětlivý posluchač, ale vykonavatel skutku - ten bude blažený v tom, co dělá. Má-li někdo z vás za to, že je zbožný, a přitom nedrží na uzdě svůj jazyk, ale klame své srdce, jeho náboženství je marné. Čisté a neposkvrněné náboženství před Bohem a Otcem je toto: navštěvovat sirotky a vdovy v jejich soužení a zachovávat sám sebe neposkvrněného od světa." Jakubův 1:22-27

Kdokoliv tvrdí, že má víru, ale nedodržuje Kristovo přikázání, jeho víra je marná, mrtvá a není v něm život. Věřící, který začne znovu hřešit jakmile se vrátí z bohoslužby, to je člověk, který je ovládáný svými žádostmi a hříchy. Takový člověk Boha opravdově následovat nechce, neboť Bohu neodevzdal vše co měl; nezřekl se svých hříchů... Bůh je gentleman.

Součástí Kristova povolání je i milosrdenství. Kdo má, tomu bude dáno. Máme tedy usilovat o milosrdenství ke slabším a chudým... Zajímavé je však to, že Jakup to nepíše odděleně. Nelze dělat jedno bez toho aniž bychom dělali druhé a nebyli pokrytci. Nelze se oddávat světským radovánkám a vášním (mezi kterými můžeme řadit sex, ale i zábavu v televizi, zábavu na počítači, přílišné sledování politiky) a současně se dostatečně věnovat Bohu a charitativním skutkům. A kdo je ženatý tak ještě manželce. Takový víra je marná. Proto když lidé opustí bohoslužbu věnují se svým starostem, ale nedělají to co je správné podle Ježíše Krista. Chci k tomu ale dodat, že bible neříká, že by bylo špatné se radovat ze života, radost je důležitá a Bůh rozhodně nezakazuje možnost se radovat a tančit, ale tyto věci bychom měli dělat s Bohem ne odděleně!

"Bratři moji, nespojujte víru našeho slavného Pána Ježíše Krista s předpojatostí. Kdyby totiž do vašeho shromáždění přišel muž se zlatým prstenem a v nádherném šatu a přišel by také chudák ve špinavých šatech a vy byste věnovali pozornost tomu, který má nádherné šaty, a řekli byste mu: 'Ty se posaď pohodlně sem,' ale tomu chudákovi byste řekli: 'Ty se postav tamhle, nebo si sedni sem pod moji podnož,' neučinili jste pak mezi sebou rozdíl a nestali se z vás soudci se špatnými úmysly?" Jakubův 2:1-4

Je to neuvěřitelné, ale takové věci se skutečně dějí. Mnoha církví západního světa, ne-li většina je ovládána penězi. Jsou vlečeni svými tužbami a dělají rozdíly mezi chudým a bohatým. Stavějí obrovské církevní budovy za miliony, ale uvnitř se děje přesně to co Jakub odsuzuje. Zrovna včera jsem se díval na takový film, kde přesně tato situace je - konkrétně v Brazílii, Šalamounův chrám v Sao Paulu v pořizovací ceně 6,9 miliard korun českých - viz toto video čas 1:11:46. Další záběr 1:15:53 - chudáci bez domova leží ve stínu velkého kostela a dovnitř nesmí ani vstoupit, nejsou tam vítáni - viz toto . Video obsahuje české titulky.

"Slyšte, moji milovaní bratři: Nevyvolil Bůh chudáky tohoto světa, aby byli bohatí ve víře a stali se dědici království, které zaslíbil těm, kdo ho milují? Vy jste však toho chudáka zneuctili. Cožpak vás bohatí neutiskují a nevláčejí vás právě oni k soudům? Nerouhají se právě oni tomu vzácnému jménu, které bylo nad vámi vyhlášeno? Jestliže vskutku plníte královský zákon podle Písma: 'Budeš milovat svého bližního jako sám sebe,' činíte dobře." Jakubův 2:5

Pavel zde jasně popsal co myslí marnou vírou.

"Jste-li však předpojatí, hřešíte a Zákon vás usvědčuje jako přestupníky. Kdokoliv by totiž dodržoval celý Zákon, ale v jednom bodě klopýtl, provinil se ve všech. Vždyť Ten, který řekl: 'Nezcizoložíš,' řekl také: 'Nezabiješ.' Jestliže tedy necizoložíš, ale zabíjíš, stal ses přestupníkem Zákona. Takto tedy mluvte a takto jednejte - jako ti, kdo mají být souzeni podle zákona svobody. Neboť na toho, kdo neprokazuje milosrdenství, přijde nemilosrdný soud. Milosrdenství však nad soudem vítězí" Jakubův 2:9-13

K čemu je ale milosrdenství, pokud se toto milosrdenství odehrává jen naoko, ale před samotným chrámem leží bezdomovci, kteří nesmí vstoupit do chrámu?

"Co je platné, bratři moji, říká-li někdo, že má víru, ale nemá skutky? Může ho snad ta víra spasit? Kdyby bratr nebo sestra byli nazí a postrádali by denní pokrm a někdo z vás by jim řekl: 'Jděte v pokoji, zahřejte se a nasyťte!' ale nedali byste jim, co potřebují pro své tělo, co je to platné? Tak také víra, nemá-li skutky, je sama o sobě mrtvá. Někdo ale řekne: 'Ty máš víru a já mám skutky.' Ukaž mi tu svou víru bez skutků a já ti ukážu svou víru na svých skutcích. Ty věříš, že je jeden Bůh. Dobře činíš. I démoni tomu věří - a třesou se! Chceš však poznat, ó marný člověče, že víra bez skutků je mrtvá? Nebyl snad náš otec Abraham ospravedlněn na základě skutků, když přinesl na oltář svého syna Izáka? Vidíš, že víra působila spolu s jeho skutky a že díky těm skutkům došla víra k dokonalosti? Tak se naplnilo Písmo, které říká: 'Abraham uvěřil Bohu a bylo mu to počteno za spravedlnost' a byl nazván Božím přítelem. Vidíte tedy, že člověk je ospravedlňován ze skutků a ne jen z víry. Nebyla podobně na základě skutků ospravedlněna také nevěstka Rahab, když přijala ty posly a propustila je jinou cestou? Jako je tedy tělo bez ducha mrtvé, tak je mrtvá i víra bez skutků." Jakubův 2:14-26

Těšil jsem se na tento odstavec, neboť právě tato část bývá vytrhávána z kontextu celého lidstu a překrucována. Pavel z Tarsu jasně psal, že jsme ospravedlněni skrze víru zadarmo bez skutků Mojžíšova Zákona. Naše hříchy byly odpuštěny díky víře. Co ta víra ale zahrnovala? Abraham poslechl Hospodina a přestěhoval se do země zaslíbené. Udělat velký krok do neznáma, opustil místo kde lid uctíval falešné bohy, kde se rozmnožila nepravost do takové míry, že to bylo pro Boha nesnesitelné. Musel ujít mnoho tisíc kilometrů než se dostal na místo, na které ho Bůh povolal. To byl akt víry. Tento akt víry, ale nemá nic společného s odpuštěním hříchů! Stále platí, že Bůh Abrahamovi odpustil hříchy zadarmo, díky tomu, že Abraham měl s Bohem vztah na základě víry. Abraham si u Boha vybudoval důvěru, proto byl nazván Božím přítelem.

To co se ve výše píše v odstavci Jk 2:14-26 svědčí o tom, že pokud nemáme s Bohem vztah a neposloucháme ho, čili nenásledujeme Ježíše, nemůžeme dojít spasení. Proto Pavel píše Filipským: "s bázní a chvěním uskutečňujte spasení svých duší!" a Efezským: "Probuď se, ty, kdo spíš, vstaň z mrtvých a zazáří ti Kristus!" neboť ti kdo neplní Boží přikázání jako by usnuli a jsou mrtví. Jim nenáleží spasení, neboť Boží hněv přichází na syny neposlušnosti (Jan 3:36+Efezským 5:6+Koloským 3:6. Celý ten odstavec jen dokončuje to o čem Jakub psal na začátku dopisu: o poslušnosti Kristu.

Poslušnost Božího přikázání se taktéž realizuje v rozhodnosti vydat svůj život Ježíši a následovat ho jakožto učitele a pána. Tento akt je však třeba stvrdit pokáním, biblickým křtem ponořením do vody a křtem Duchem Svatého. Křest je totiž jednak podpisem té nové smlouvy, totiž příjmutím odpuštění hříchů skrze oběť utrpení Ježíše Krista. Teprve ponořením do vody jsme totiž spojeni s Kristem, neboť křest znamená pohřbení starého člověka, toho těla, kterému jsme umřeli a vzkříšení nového člověka k životu věčnému.

Následně realizujeme své spasení každý den, tím že jsme polsušni Kristu, svědčíme o něm nevěřícím a nestydíme se za něj, evangelium zvěstujeme, za uzdravení se modlíme, ruce na nemocné vkládáme a zlé duchy vyháníme, přesně tak jak nám nakázal Kristus:

"Kdo uvěří a pokřtí se, bude spasen, ale kdo neuvěří, bude odsouzen. Ty, kdo uvěří, pak budou provázet tato znamení: v mém jménu budou vymítat démony, budou mluvit v nových jazycích, budou brát hady, a kdyby vypili něco jedovatého, nijak jim to neublíží; budou vkládat ruce na nemocné a bude jim dobře." Marek 16:16-18

Zobrazeno 696×

Komentáře

RealToltekDzehenuti

Skvěle napsáno. Je psáno :

"Či snad nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který ve vás přebývá a jejž máte od Boha?" (1 Kor 6,19)

"Ježíš mu odpověděl: "Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek." (Jan 14,23)

radim24

Mě se líbí jedno video, asi ti pošlu odkaz, ve kterém jedna paní říká: Nepotřebujeme více duchů, stačí nám jenom jeden, Duch Svatý!

RealToltekDzehenuti

Však ano, jediný Bůh je Svatý Duch jak OTEC tak SYN. Proto pořád říkám, že "trojice" je nesmyl.

Zobrazit 3 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Štítky

Autor blogu Grafická šablona signály.cz