Víra ospravedlňující vs. víra věrnostní.

V křesťanském učení se často objevuje dilema mezi tím jestli jsme ospravedlnění pouze vírou nebo na základě skutků.

Jak to vidím já...

1) Víra jakožto schopnost příjmout Boží dar zadarmo a nepřidávat sám sobě zásluhy, že mám jakýkoliv podíl na svém spasení. To je Spasení z milosti.

Co říká Písmo:

"Proč tedy nyní pokoušíte Boha, když vkládáte na šíji učedníků jho, které nemohli unést ani naši otcové ani my? Věříme přece, že jsme spaseni milostí Pána Ježíše Krista tak jako oni." Sk 15:10-11  

"Ale Bůh, který je bohatý v milosrdenství, pro svou velikou lásku, kterou si nás zamiloval, obživil spolu s Kristem i nás, mrtvé v proviněních - jste spaseni milostí - a spolu s ním vzkřísil a posadil na nebesích v Kristu Ježíši, aby v budoucích dobách ukázal nesmírné bohatství své milosti skrze svou laskavost k nám v Kristu Ježíši." Ef 2:4-7

"Neboť jste spaseni milostí skrze víru, a to není z vás - je to Boží dar, ne na základě skutků, aby se nikdo nemohl chlubit. Jsme přece jeho dílo, stvořeni v Kristu Ježíši k dobrým skutkům, které Bůh předem připravil, abychom v nich chodili*." Ef 2:8-10

* - tato část se týká bodu 2)

Další verše nekompromisně potvrzující, že jsme spasení zadarmo na základě víry, nikoliv na základě skutků Mojžíšova Zákona:

"Na základě skutků Zákona totiž nebude v jeho očích ospravedlněno žádné tělo; neboť skrze Zákon přichází poznání hříchu. Nyní je však bez Zákona zjevena Boží spravedlnost, dosvědčovaná Zákonem i Proroky, totiž Boží spravedlnost skrze víru Ježíše Krista ke všem a na všechny, kdo věří. Není totiž rozdílu, neboť všichni zhřešili a chybí jim Boží sláva. Jsou však zdarma ospravedlňováni jeho milostí, skrze vykoupení, které je v Kristu Ježíši, jehož Bůh určil za nástroj smíření skrze víru v jeho krev, aby prokázal svou spravedlnost; neboť Bůh ve své shovívavosti prominul předešlé hříchy, aby prokázal svou spravedlnost v nynějším čase, aby byl spravedlivým a ospravedlňujícím toho, kdo je z Ježíšovy víry. Kde je tedy ta chlouba? Byla vyloučena. Skrze jaký zákon? Snad skutků? Nikoli, ale skrze zákon víry. Máme tedy za to, že člověk je ospravedlňován vírou bez skutků Zákona." Řím 3:20-28

Toto vysvětlení se mi velmi líbí, protože je velice jasné.

Navíc Pavel ještě v listu Židům (7:18) vysvětluje, že Mojžíšův Zákon byl zrušen:

"A je to ještě mnohem zřejmější, když podobně jako Melchisedech povstává jiný kněz, který přišel ne podle zákona tělesného nařízení, ale podle moci nepomíjejícího života. Písmo totiž svědčí: 'Ty jsi knězem navěky podle Melchisedechova řádu.' Dochází tedy jednak ke zrušení toho předchozího přikázání pro jeho slabost a neužitečnost (neboť Zákon nepřivedl nic k dokonalosti) a jednak k zavedení lepší naděje, skrze niž se přibližujeme Bohu." Žd 7:15-19

Nakonec ještě vysvětlit novou smlouvu:

"A dám jim jedno srdce a vložím do jejich nitra nového ducha, odstraním z jejich těla srdce kamenné a dám jim srdce z masa, aby se řídili mými nařízeními, zachovávali moje řády a jednali podle nich. I budou mým lidem a já jim budu Bohem." Ezechiel 11:19-20

"Pokropím vás čistou vodou a budete očištěni; očistím vás ode všech vašich nečistot a ode všech vašich hnusných model. A dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha. Odstraním z vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce z masa. Vložím vám do nitra svého ducha; učiním, že se budete řídit mými nařízeními, zachovávat moje řády a jednat podle nich." Ezechiel 36:25-27

"Hle, přicházejí dny, je výrok Hospodinův, kdy uzavřu s domem izraelským i s domem judským novou smlouvu. Ne takovou smlouvu, jakou jsem uzavřel s jejich otci v den, kdy jsem je uchopil za ruku, abych je vyvedl z egyptské země. Oni mou smlouvu porušili, ale já jsem zůstal jejich manželem, je výrok Hospodinův. Toto je smlouva, kterou uzavřu s domem izraelským po oněch dnech, je výrok Hospodinův: Svůj zákon jim dám do nitra, vepíši jim jej do srdce. Budu jim Bohem a oni budou mým lidem." Jeremjáš 31:31-33

To samé se pak opakuje v novozákonním dopise Židům:

Židům 8:8-12 a Židům 10:11-17 

"Každý kněz stojí a denně koná bohoslužbu, při níž znovu a znovu obětuje tytéž oběti, které nikdy nemohou odstranit hříchy. Kristus však za hříchy obětoval jedinou oběť a posadil se navždy po Boží pravici. Od té doby čeká, až budou jeho nepřátelé položeni za podnož jeho nohou; neboť jedinou obětí přivedl ty, kteří jsou posvěcováni, navždy k dokonalosti. Svědčí nám o tom i Duch Svatý. Když totiž nejdříve řekl: "Toto je smlouva, kterou s nimi po těchto dnech uzavřu, praví Pán: Dám své zákony do jejich srdce a napíši je na jejich mysli," dodává: "Na jejich hříchy a na jejich nepravosti již nikdy nevzpomenu." Kde je tedy jejich odpuštění, není už žádná oběť za hříchy. Máme tedy, bratři, smělou důvěru k vstoupení do nejsvětější svatyně skrze Ježíšovu krev, tou novou a živou cestou, kterou pro nás otevřel, skrze oponu, to jest jeho tělo. Máme také velikého kněze nad Božím domem, a proto přistupme s opravdovým srdcem, v plné jistotě víry, se srdcem očištěným od špatného svědomí a s tělem omytým čistou vodou. Držme se neochvějně vyznání naší naděje, neboť Ten, který dal zaslíbení, je věrný." Židům 10:11-17

Je zde řečeno všechno. Je zde řečeno především to, že již se nemusíme trápit kvůli selhání, neboť židé držícíse Mojžíšového Zákona nebyly sto dosáhnout očištění svého svědomí a dosáhnout spasení. My to však máme, pakliže jsme pokřtěni ponořením vodou a zachováváme Ježíšovo přikázání, kterým je zůstat věrný jeho Slovu.

2) V druhým bodu náleží se zabývat otázkou věrnosti a poslušnosti Kristu, protože on nás povolal k tomu, abychom dodržovali jeho přikázání... Kromě toho že máme zvěstovat evangelium, uzdravovat, vysvobozovat, činit učedníky nám také nařídil prokazovat milosrdenství. O tom pojednává Jakubův list, ale o tom až příště ve článku Víra věrnostní, poslušnost Kristu.