O touhách a snech, které mi Bůh dal na srdce

Kritika/Recenze ke knize Otazníky života

20. 4. 2019 17:06
Rubrika: Sen o nové církvi | Štítky: recenze

Recenze ke knize Otazníky života, od autora Nicky Gumbel, KMS 1993.

Mám vydání od KMS z roku 1993. 198 stran, 15 kapitol.

Jedná se o doporučenou knihu pro účastníky kurzů Alfa. Ta kniha je plná bludů, totiž nebiblického učení - nedejte se jí ovlivnit.

Největší mystifikace jsou ve verších, ty jsou úplně vytrhávány z kontextu, nejsou uvedeny ani celé verše. Je to sestříhané asi tak jako bývají sestříhané rozhovory v médiích, aby novinář dosáhl svého cíle ... překrucování Božího slova. Jsou tam taky úryvky z bible, které byli určeny již obráceným lidem, totiž křesťanům (str.94 citace 1. kor 12:7-11), tj. již pokřtěným lidem, kteří chodí do církve a dostalo se jim základního vyučování. A on to cpe neobráceným lidem, nekřesťanům. Asi jako velký problém vidím to, že vyučuje o Duchu Svatém, aniž by začal vyučovat o hříchu a pokání. Respektive má tam kapitolu o víře str 44-51 tj. kapitola 4. kde ale selhala definice křesťana. V této kapitole je právě ten blud.

Ocituji ze stránky 45. Mystifikace jak prase... Cituji: „Když se někdo stane křesťanem, stane se uvnitř novým člověkem, a není už takový jaký byl dříve. Začal žít nový život.“ 2. kor 5,17 ... ve skutečnosti je v bibli napsané něco úplně jiného:

2 Korintským 5:14 Vždyť nás má ve své moci láska Kristova - nás, kteří jsme pochopili, že jeden zemřel za všecky, a že tedy všichni zemřeli; 15 a za všechny zemřel proto, aby ti, kteří jsou naživu, nežili už sami sobě, nýbrž tomu, kdo za ně zemřel i vstal. 16  A tak od nynějška už nikoho neposuzujeme podle lidských měřítek. Ačkoli jsme dříve viděli Krista po lidsku, nyní ho už takto neznáme. 17  Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové!

 

Chápete, že je obrovský rozdíl mezi být křesťanem a být v Kristu? Křesťan si dneska říká kde kdo. Ale být v Kristu znamená, mít Božího Ducha, být znovuzrozený a prakticky nehřešit.

Taky to překládat tak, že už není takový jako dřív... To není pravda. Já když byl pokřtěn, žádnou změnu jsem nepoznal, nepocítil, nic se nezměnilo. Trvalo to dalších 10-15 let, než jsem se vymanil z vlivu náboženského ducha, z vlivu náboženství, než jsem pochopil o čem je život s Bohem, než jsem začal evangeliem opravdu žít.. Tak či tak autor úplně překroutil co je v bibli a to je jen jedna ukázka.

 

Pak mám problém s frází „když příjmeme Krista“ staneme se Božími dětmi... Jelikož to píše neobráceným lidem, kteří nic neví o bibli a křesťanství, je třeba vysvětlit přesně co tím myslí. Celkově, ale on klade důraz jen na víru bez křtu... což je nebiblické.

Uvádí zde část citátu J 1:12: Těm však kteří ho přijali dal pravomoc stát se Božími dětmi.... Jenže to je vytrženo z kontextu, totiž useknul 13. verš: Jan 1:12  Ale všem, kteří ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi, totiž těm, kteří věří v jeho jméno, 13  kteří jsou zrozeni ne z krve, ani z vůle těla, ani z vůle muže, ale z Boha. ... A zde to zrození z Boha je podstatné, protože bible říká: Jan 3:5  Ježíš odpověděl: „Amen, amen, říkám ti: Jestliže se někdo nenarodí z vody a z Ducha, nemůže vejít do Božího království. ... autor tvrdí, že stačí Ježíše „příjmout“ a je z něj křesťan. Není tam vedení k poznání hříchu a pokání, není tam křest. Dále pak vede takto neobráceného člověka k tomu, aby se sám pokřtil Duchem Svatým...

 

Další verš, který jsem vybral z bible, abych poskytl argument, že Nicky Gumbel píše nepravdy:

 

"Skrze víru jste všichni Božími syny v Kristu Ježíši. Všichni, kteří jste pokřtěni do Krista, jste přece oblékli Krista. Není už Žid ani Řek, není otrok ani svobodný, není muž ani žena, neboť vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši. A jestliže jste Kristovi, pak jste símě Abrahamovo a dědicové podle zaslíbení." Galatským 3:26-29

Zde je jasně položeno rovnítko mezi vírou a křtem. Není křtu bez víry a víry bez křtu. Jenže autor mluví o přijetí Ježíše za svého pána, skrze modlitbu, ale nemluví nic o křtu. Autor nazývá Božími dětmi ty kdo věří v Boha, ale bible nazývá Božími syny jen ty, kdo věří, prošli procesem pokání, rozhodli se skoncovat se starým způsobem života a následovat Ježíše, a byli znovuzrozeni uvnitř díky ponořením do vody. Stejně tak je rovnítko mezi: víra = ponoření do vody ve jméno Ježíše Krista = následování Ježíše Krista = spasení. Oddělovat tyto věci a prezentovat samostatně, jako je tomu v knize Otazníky života, znamená, šířit falešné evangelium. Mé varování pro vás: neřiďte se těmito chybami, nejzákeřnější lsti spočívají v tom, co nebylo vyřčeno! Stejně jako had svedl Adam a Evu, nenechte se svést k tomu, abyste šířili falešné evangelium a svedly mnohé k hříchu!

 

1 Janův 3:2  Milovaní, teď jsme Boží děti, ale ještě se neukázalo, co budeme. Víme však, že až se ukáže, budeme podobní jemu, neboť ho uvidíme tak, jak je. 3  A každý, kdo v něm má tuto naději, očišťuje se, jako je čistý on. 4  Každý, kdo páchá hřích, páchá i bezzákonnost; a hřích je bezzákonnost. 5  A víte, že on se ukázal, aby sňal naše hříchy, a žádný hřích v něm není. 6  Žádný, kdo v něm zůstává, tedy nehřeší; žádný, kdo hřeší, ho neviděl ani nepoznal. 7  Synáčkové, ať vás nikdo nesvádí. Kdo působí spravedlnost, je spravedlivý, jako je spravedlivý on. 8  Kdo páchá hřích, je z ďábla, neboť ďábel od počátku hřeší. Na to je zjeven Boží Syn, aby zrušil skutky ďábla. 9  Žádný, kdo se narodil z Boha, nepáchá hřích, neboť v něm zůstává jeho símě a nemůže hřešit, neboť je narozen z Boha. 10  Podle toho se poznají děti Boží a děti ďábla: žádný, kdo nepůsobí spravedlnost a kdo nemiluje svého bratra, není z Boha.

Je velmi důležité, aby člověk, který uvěřil prošel procesem pokání a rozhodnutí následovat Ježíše. Ve své podstatě je to bolestivý proces, protože tak jako zemřel on, musíme zemřít i my! Více v mém článku Křest.

 

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *

O TOM PROČ VĚŘÍCÍ ODPADÁVAJÍ OD VÍRY A VYHOŘÍVAJÍ - V SOUVISLOSTI S UČENÍM TÉTO KNIHY.

Máš-li Božího ducha, ten v tobě působí nenávist k hříchu, a nemůžeš hřešit (1. Janova epištola, kapitola 3). Hřích je pro tebe ohavnost.

Jsou to rychlokvašky. Lidé přijmou narychlo Krista. Obdrží brožůrku, kde jim je naslibováno hory doly, zadarmo. Řeknou jim, že budou spaseni... Ale jasni zapoměli zmínit, že je třeba přestat hřešit, odvrátit se od dřívějšího způsobu života... To je to, čím se říká vydat Bohu svůj život. Následovat Ježíše. Tito lidé pak ale buď Boha vůbec nepoznaj, nikdy nevstoupí do církve, protože byli vedeni k příjmutí pána Ježíše skrze brožůru, ne skrze osobní kontakt s živým Bohem, který nenajdeš v tom kuse papíru, ale jen při styku s učedníky Ježíše Krista. Neboť tam kde se sejdou dva nebo tři v jeho jménu, tam je on uprostřed nich. Jak říkám, tihle lidé pak buďto nikdy skutečně neuvěří, nenásledují Ježíše, nebo odpadnou a uschnou. Máš to v tom podobenství o rozsévači.

Jan 5:14  Potom ho Ježíš nalezl v chrámu a řekl mu: „Pohleď, jsi uzdraven; UŽ NEHŘEŠ, aby se ti nepřihodilo něco horšího.“ ... Jan 8:11  Ona řekla: „Nikdo, Pane.“ Ježíš jí tedy řekl: „Ani já tě neodsuzuji. Jdi a UŽ NEHŘEŠ.“ Učednictví je závazek. Není to jen tak, že si můžeš příjmout Ježíše a zároveň ale pokračovat stejným způsobem života jako doposud. Ježíš kázal radikální křesťanství, které sice bylo velmi drsné, ale nebyl v něm prostor pro kompromis. Kompromisi dělají lidé, kteří nejsou připraveni Bohu vydat svůj život, jít a poslušně ho následovat. To prosím mluvím i za sebe, protože jsem několikrát odešel z církve, a v roce 2008 definitivně. Jsem vyhořel na teologické škole. A vrátil jsem se k Bohu až teprve před rokem, díky znovuobnovení víry a potřeby ho zase najít. Kdo i nadále hřeší je pod vlivem náboženského ducha. Malomocná církev, tak tomu říkám. Když ti nikdo nepomůže, protože sami církevní představitelé jsou pod vlivem náboženského ducha. Celá církev je. A proto nenesou ovoce. A lidé odpadaj jak přezrálé hrušky...

Problém je, že lidé dělají kompromisy už při samotné evangelizaci. Evangelizace se často dělají nebiblickým způsobem. Například rozdávání brožurek s modlitbou spasení, to nedělal ani Ježíš, ani apoštolové. Křesťané si snaží ulehčit práci, aby nemuseli dělat to, k čemu nás Ježíš povolal. Totiž kázat evangelium. Je to méně osobnější, stačí nabídnout leták a vlastně s tím člověkem ani nemusíš mluvit... No to pak ale není kázání evangelia, že?

Povolání do učednictví Ježíše Krista je hodně o odvaze. O odvaze a zase o odvaze. Pokud nebudeme mít odvahu tak buď nebudeme nést ovoce, nebo odpadneme od Boha při prvním náznaku nepohodlí kvůli naší víře. To se málokdy zmiňuje. Že následovnictví Ježíše je vlastně zapření sebe sama, vzdání se sobeckého způsobu bytí a minimálně zprvu musí být bolestné, jinak to nejde.

1 Petrův 4:15-19 Ať ovšem nikdo z vás netrpí jako vrah nebo zloděj nebo zločinec vůbec, ani jako ten, kdo se plete do cizích věcí. Jestliže však trpí jako křesťan, ať se nestydí, ale oslavuje za to Boha. Přišel totiž čas, aby soud začal od Božího domu. A jestliže začíná nejdříve od nás, jaký bude konec těch, kdo nejsou povolní Božímu evangeliu? „Jestliže spravedlivý stěží dochází spasení, kde se ukáže bezbožný a hříšník?“ A proto ať ti, kdo trpí podle Boží vůle, svěřují dobrým jednáním své duše Bohu jakožto věrnému Stvořiteli.

Má-li evangelium být kázáno plnohodnotně, je třeba zdůraznit, že cílem obrácení není jen příjmutí Ježíše, ale také odvrácení od hříchů a vydání se do služby Bohu, vydání se mu jakožto živá oběť... Součástí křesťanského života je utrpení a bolest, jež nás korunuje, abychom měli podíl na Božím království. Křesťan, který si žije bohodovým životem bez krizí a bez boje, je jen křesťan, ne však Ježíšův učedník.

Více na toto téma v článku Modlitba spasení

Zobrazeno 74×

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona signály.cz