Aktuálně se věnuji tématu války na Ukrajině a v Rusku. Najdete tu také téma zdraví a COVID.

Historie církve - Pentekostalismus

22. 4. 2019 16:56
Rubrika: Sen o nové církvi | Štítky: historie církve

1. 6. Pentekostalismus

Pentekostalismus je souhrnný název pro jeho tři historické fáze, kterými pentekostalismus (dosud) prošel. Jeho učení se od sebe místy velmi liší, ale důrazy zůstávají podobné: emotivní kázání vedoucí k obrácení, zkušenosti křtu v Duchu svatém po obrácení, duchovní dary, „plné hlasové a tělesné vyjádření přítomnosti a moci Ducha při uctívání a službě“, radostná a silně prožívaná zbožnost, silný a osobní vztah k osobě Ježíše Krista, puzení k misii, charitě i evangelizaci a “nedůvěra k rozumovému zkoumání“.

1. 6. 1. Pentekostální (letniční) hnutí

Charakteristickým rysem prvních pentekostalistů bylo silné mileniální očekávání. Religionista Zdeněk Vojtíšek se domnívá, že jde dokonce o vůbec poslední velké euro-americké mileniální hnutí v dějinách. Pentekostalisté očekávali příchod druhých Letnic – řecky pentekosté, které měly být předznamenány sesláním darů Ducha svatého.

Probuzení křesťané toužili po [...] osobní svatosti a “síle k službě“; obhájci uzdravení očekávali další „dary Ducha“, mnoho jich toužilo po „vyšším“ nebo „hlubším“ životě intenzivnější spirituality, než pozorovali okolo sebe..

Jako dar Ducha bylo rozpoznáno mluvení v tzv. andělských (= neexistujících) jazycích, které jako první zažila žákyně kazatele Charlese Foxe Parhama v roce 1901. Zpráva o mluvení v jazycích se dostala i k potulnému afroamerickému kazateli Williamu Seymourovi, pod jehož vedením vznikl v roce 1906 v Azusa Street v Los Angeles první pentekostální sbor. Po tři roky fungoval jako „epicentrum pentekostálního probuzení“, chrlící nadšené misionáře do všech koutů světa. Tak se dostal pentekostalismus záhy i do Evropy, ačkoli lze tvrdit, že v porovnání se zbytkem světa, byla evropská misie neúspěšná.

Pentekostalisté dodnes vnímají glosolálii jako důkaz vylití Ducha svatého na jejich osobu a tuto událost nazývají „křest Duchem svatým“. Opírají se přitom o výrok ze Skutků

1. 6. 2. Charismatické hnutí

Reakce tradičních církví na nově vzniklé pentekostální hnutí byly vesměs záporné. „Evangelikálové obecně odmítli letniční s tím, že jsou nebezpečně subjektivní, že povyšují prožitek nad nauku a dávají prostor mnoha různým výstřelkům.“ Pentekostalisté byli nařčeni ze “zvířecích projevů“, „démonské posedlosti“ a spiritismu a byli systematicky ostrakizováni a vylučováni ze svých mateřských církví. Proto byla již v roce 1915 založena dodnes nejvýznamnější nezávislá pentekostální instituce Shromáždění Boží (Assemblies of God). Kvůli tomuto cejchu se druhá vlna pentekostální zbožnosti úmyslně nazvala charismatická. V roce 1960 episkopální kněz Dennis Bennet poprvé veřejně uznal, že prožil křest v Duchu Svatém. Krátce po Druhém vatikánském koncilu, v roce 1967, učinilo letniční zkušenost i několik studentů laické university v Pittsburgh. Tak byla semínka pentekostální zbožnosti zaseta i na půdě tradičního arcinepřítele – katolické církve.

Zakořeněním v tradičních církvích se dostalo pentekostalismu zpětné uznání. Respekt budil i úžasný misijní úspěch, neboť pentekostalisté si získali své přívržence po celém světě: v Číně, Koreji, Indii, Africe i Latinské Americe.

Charismatické hnutí sice „nikdy nemělo tu explozivní sílu a misijní náboj, který pocházel z Azusa Street“, ale na druhou stranu konečně oslovilo vzdělanější věřící a dokázalo smířit pentekostální motivy s církevní tradicí. Skupiny charismatických křesťanů - na rozdíl od pentekostálních sborů - většinou uvnitř svých církví zůstaly.

1. 6. 3. Hnutí víry (neocharismatické hnutí)

Toto hnutí tvoří tisíce nezávislých církví a vysloužilo si řadu odmítnutí ze strany teologů i letničních křesťanů, např. Assemblies of God.

[...]

Neocharismatické hnutí je kritizováno především kvůli učení svých zakladatelů: Eseka Williama Kenyone a Kennetha Erwina Hagina, kteří vyučovali o tělesné, duševní i materiální prosperitě, nárokovatelné pro každého věřícího pouhým faktem jeho víry.

....

Zdroj:

Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav filozofie a religionistiky:
Helena Exnerová: Pentekostalismus v České republice
Bakalářská práce

Více z bakalářky: Historie pentekostálního hnutí v ČR

Zobrazeno 502×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Štítky

Autor blogu Grafická šablona signály.cz